Lektvar života II. 8.

29. 08. 2008 | † 28. 02. 2013 | kód autora: uTA

MÍ ŠIKOVNÍ KUTILOVÉ :O)

Tak, je tady další kapitolka. napsla jsem si dneska brzy ráno, tak doufám, že tam nebude moc hrubek. doufám, že se vám bude líbit. :O)

"Bryane?" zamumlala jsem a zvedla hlavu z jeho ramene.

"Hmmm?" zahučel a neochotně otevřel oči. Pousmála jsem se a pohnula boky na jeho klíně. Zamručel, vzal mě za zadek a pohyboval s ním sem a tam, tím se můj klín třel o jeho. Zasténala jsem.

"Bryane, musím s tebou mluvit."

"Potom."

Usmála jsem se a položila se na záda.

....0pt">"Hlavou tam, nohama sem," zašeptala jsem a ukázala ke své hlavě. Bryan nadšeně poslechl a mě se naskytl pohled na jeho penis jen malý kousek od mé tváře. Vzala jsem ho do pusy a rukou začala třít jeho šourek. Bryan zatím zabořil jazyk do mého těla.

Naslinila jsem si prst a přejela s ním po jeho rýze. Zachvěl se, ale odtáhnout se nemohl, protože jsem v puse držela jeho penis. Naslinila jsem si prst ještě jednou a opatrně strčila první článek do jeho zadku. Chtěl protestovat a tak jsem prs zasunula až po dlaň a našla jeho prostatu. V tu chvíli se jeho protesty rozplynuly.

...

"To bylo..."

"Jo," usmála jsem se a políbila ho. "Teď už s tebou můžu mluvit?"

Kývl a ospale se na mě podíval.

"Přemýšlela jsem o postýlce pro naše malé. Nechci žádnou z obchodu, vyrobíš ji sám, je vás tady pět chlapů, dáte hlavy dohromady a uděláte pro miminko tu nejhezčí domácí postýlku, jakou kdy kdo vyrobil. Začnete hned zítra."

V tu chvíli byl Bryan úplně vzhůru. Zvedl hlavu a podíval se na mě.

"Ty chceš, abychom my vyrobili postýlku? Bez kouzel? Nemůžeme ji koupit?"

"Ne, musíte ji vlastníma rukama vyrobit, jinak neporodím."

"Myslím, že miminku neporučíš, kdy se narodí."

"Dokázala jsem poručit vlkodlakovi, aby se neproměnil. Myslíš, že bych nezvládla tohle?"

....0pt">

Díval se na mě a bylo jasné, že o tom uvažuje. Pak si povzdechl.

"Fajn, zítra se do toho pustíme."

"Děkuji."

"Nemáš zač."

Chtěl zavřít oči, ale zastavila jsem ho.

"Ještě něco."

"Nechceš, abychom udělaly nový nábytek v celém domě, že ne?"

"Ne, ale budu o tom přemýšlet."

"To byl jen..." zvedla jsem ruku a přikryla mu ústa.

"Chtěla jsem se zeptat, jestli jsi byl někdy ve Francii?"

"Nebyl, proč?"

"A co James, Sirius nebo Remus?"

"Taky ne."

"Lily?"

"Ta jo, na prázdninách. Proč?"

"Chci navštívit své kamarády, vy pojedete se mnou. Na výlet. Uvidíte Paříž, můžeme se jet podívat na nějaké zámky na Loiře. Půjdeme do Louvru, k Eiffelovce. Co ty na to?"

"Já nevím."

"Zítra se zeptám ostatních. Takže do týdne uděláte tu postýlku a pak pojedeme na týden do Francie. Jsme domluvení."

"Fajn, pojedeme."

Usmála jsem se, zavřela oči a nechala se obejmout. Vymyslela jsem program na celou dobu čekání. Budou mít pořád co dělat a nebudou myslet na úplněk. Jsem tak strašně dobrá. Fakt.

...

"Do prdele, to nejde," zavrčel Sirius a strčil si do ruky poraněný prst, už druhý, který si přibouchl kladívkem. James se zasmál.

"Je to nad naše síly, pánové. Bráško, tvá manželka bude asi do smrti těhotná,protože my ten krám nikdy neuděláme."

"No tak, půjde to. Skočíme za ženskejma na oběd a pozveme Severuse. Víc hlav, víc rukou. Povede se to, jsme páni tvorstva," zasmál se Remus a všichni zamířili do jídelny.

...

"Tak jak to jde?" zeptala jsem se a podala Siriusovi fáček. Zavrčel a natáhl ke mně ruku. Usmála jsem se a prst mu ovázala.

"Vidíš, jak se kvůli tobě mrzačíme?"

"Mrzačíš. Ostatní mají prsty v pořádku."

"To jo, ale James dostal prknem přímo mezi oči, Bryanovi na nohu spadlo kladivo a Remus si zadřel třísku do..." nedořekl, ale poklepal si rukou na zadek a uchechtl se. Podívala jsem se na Lily a našpulila rty.

"Takže to nejde moc dobře, co?"

"Je to nemožný, nadlický úkol," řekl James a promnul si čelo, na kterém byla patrná boule, i když malinká, protože ji někdo zamáčkl.

"A jak to pak dělají ti mudlové? Že mají tolik druhů postýlek? Nemůžou používat kouzla, pracují tak jako vy, rukama."

Kluci se na mě zamračili, sebrali ze stolu mísy s jídlem a odešli. Usmála jsem se na Lily a vytáhla z pod stolu katalog, který jsem schovala, když přišli.

"Tahle. Co myslíš?" ukázala jsem na jednu postýlku a podívala se na Lily.

"Je moc hezká. Co tato?"

"Ujde," přetočila jsem o několik stránek a nadechla se.

"Tuhle chci."

"Nádhera. Kdy ji půjdeme koupit?"

"Odpoledne. Vymluvíme se, že jdeme navštívit tvou sestru."

"Nevídáme se."

"Tak půjdeme navštívit mou kmotru."

"Máš kmotru?"

"Jo."

"Takže máš dvě jména?"

Ušklíbla jsem se a kývla.

"Jaké je tvé druhé jméno?"

"Nechala jsem ho vyškrtnout, ale teta mi tak pořád říká. Uršula."

"Panebože."

"Přesně," zasténala jsem a zavřela katalog. "Myslím, že je to trest. Takový jméno přece nemůže dát někdo svému dítěti, pokud ho miluje."

"To teda jo."

"Změňme téma.... Mrzí mě, že s námi nepojedeš do Francie."

"Mě taky, ale kdybych nebyla na tom semináři, nedostanu se na školu."

"Já to chápu, zajedeme si tam spolu někdy jindy. Dámská jízda. Děti necháme chlapům a vyrazíme."

"Dobře."

...

"Máte dobrý vkus, madam," usmál se na mě prodavač a šel zařídit vše potřebná. Ušklíbla jsem se na Lily a pokrčila rameny.

"Líbíš se mu."

"On mě ne."

"Ani trochu?"

"Ne, srovnala jsem ho s Bryanem a prohrál na celé čáře. Na Bryana prostě nikdo nemá."

Lily se zasmála a rozhlédla se.

"Je to krásný obchod."

"To ano. Doufám, že sem brzy půjdu já s tebou."

"Uvidíme."

Zasmála jsem se a podepsala šek. Otočila jsem se na "ochotného" prodavače a nadiktovala mu adresu.

"Doručíme vám to do hodiny, madam."

"Děkuji, naschle."

"Nashledanou, dámy."

Obrátila jsem oči v sloup a po boku Lily vyšla z obchodu.

"Kluci budou naštvaní."

"Nemyslím, vezmou to jako vysvobození."

"Asi máš pravdu."

"Mám."

...

"Pojďte sem, něco vám ukážu," zavolala jsem dolů a stoupla si do dveří ložnice. Vyběhli nahoru a já je nechala projít. Rozhlédli se a uviděli stát v rohu místnosti postýlku.

"Přehodnotila jsem svůj požadavek, protože kdybych na měn trvala, malé by se narodilo dřív, než by se vám to povedlo nebo potom, co by jste se zmrzačili nebo zabili. Proto jsem si postýlku koupila."

Otočili se na mě a vrhli se po mě. Objímali a líbali mě na tváře.

"Díky."

Zasmála jsem se a nechala se od Bryana políbit.

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.