Snapeova žena 7.

30. 07. 2010 | † 28. 02. 2013 | kód autora: uTA

Nooooooooo, lidičky, je to tady... poslední kapitolka Snapeovy ženy je na světě. Doufám, že se vám bude líbit, užijete si ji a snad se i budete těšit na pokračování, které už mám v hlavě :o) Omlouvám se za konec, který jsem napsala, ale prostě jsem to tak cítila :o) Čauky, vaše Serena :o)

 

"Ty zkurvysynu, kdyby tě Brenda tolik nemilovala, bez slitování bych tě zabil. Kdybych jen věděl to, co vím teď, nechal bych tě chcípnout," zařval Severus

a práskl dveřmi pokoje, ve kterém ležel na posteli Remus a vedle něj seděl Black.

"Nevím, o čem to..."

"Zavři zobák a dobře mě poslouchej. Celé ty roky se málem plazila po kolenou, jen aby jsi jí odepsal na dopisy, které ti psala a ty? Vysral ses na ni. Jsi tak neuvěřitelný idiot, že se divím, jak dokážeš byť jen otevřít oči. A pak, po letech, kdy se k ní chováš jako ke kusu hovna, si klidně nakráčíš do Voldemortovy pasti.

A Brenda? Neváhá ani vteřinu a pádí odlákat Voldemortovu pozornost, abych tě mohl zachránit. Neumím si představit, jaké to pro ni muselo být. Právě mi řekla, co se před lety stalo. Víš co? Voldemort si z ní udělal kurvu pro sebe a své nejvěrnější. A i přes to, co si z jeho rukou zažila, šla k němu dobrovolně, jen aby tě zachránila. Nezasloužíš si ani její myšlenku, natož poctu, být její bratr. Celé ty roky snášela to, jak se k ní chováš, byla ta nejhorší. Povídám ti jedno, nepřeji si, aby ses s ní vidě...

.... Nepřibližuj se k ní, protože si to nezasloužíš. I kdyby ses plazil na kolenou, ne. Jen si vychutnej to, v čem ona žila tolik let. A ty, Blacku, jednou pro vždy akceptuj její rozhodnutí. Platí pro tebe to samé, co pro Lupina. Vy jste doteď nechtěli ji, tak teď si klidně vyližte prdel, ale zůstane to tak dál. Můžete si ji prohlédnou maximálně tak na starých fotografiích. Určitě máte ty, které má ona na nočním stolku celé ty roky. Ano, jaká ironie, spí vedle fotek lidí, kteří jí nesahají ani po podrážky bot. Vedle lidí, kteří se k ní celé roky chovají jako k nejodpornějšímu stvoření na světě, který jim nestojí ani za napsání pár zkurvených slov," dokončil Severus, a když odcházel, práskl za sebou dveřmi tak, až Brenda o patro výš nadskočil a probudila se.

 ...

Brenda seděla na klíně svého manžela v knihovně Snapeovského sídla a dívala se na Harryho, který seděl v křesle naproti.

"Harry... já... my... chtěli jsme... mysleli jsme..." Brenda nevěděla, jak začít, jak to říct, jak zformulovat své myšlenky do slov.

"Ano?"

"Severusi, mohl bys?"

"Jistě," odtušil Severus tiše a zahleděl se na Harryho. "Oba jsme si všimli, že se ti tu líbí. Tak nějak... jsme si oba zvykli na to, že tu jsi. Brenda je s tebou moc ráda a já... chyběly by mi hodiny diskusí na různá témata a to, že někoho porazím v šachu. Chci tím říct, že... vím, už jsi skoro dospělý, ale... kdyby jsi chtěl, mohl bys... mohl bys tu zůstat. Nemůžeme ti nahradit rodiče, to ani nechceme, ale oba tě s Brendou mámě rádi... jako vlastního syna."

Jen co to Severus dořekl, Harry vyskočil a vrhl se k nim. Oba je pevně objal a to byla odpověď, na kterou čekali. V tu chvíli všichni tři cítili, že jsou rodina. Opravdová rodina.

"Vážně tady můžu zůstat?"

"Jistě. Miluju tě jako svého syna, stejně tak Severus. Nedokážu si život bez tebe představit. Kdyby jsi odešel, dům by byl prázdný. Přinesl jsi s sebou smích

a lásku. A klid mé i Severusově duši."

"Opravdu?"

"Ano, Harry. Když s tebou mluvím, hraju šachy nebo dělám cokoli jiného, jsem hrdý na to, jaký z tebe roste skvělý mladý muž. Jsem na tebe pyšný a s jistotou vím, že by tví rodiče byli taky."

"Děkuj...

...... Severusi," zamumlal Harry a opět se k nim přitiskl. Cítil pouto, které se mezi nimi vytvořilo, cítil neskutečnou lásku a pohodu, když ho objímali. Ano, našel to, co hledal. Rodinu.

Kdyby mu  před pár měsíci někdo řekl, že bude hrdý na to, že považuje Severuse za svého druhého otce, vysmál by se mu, ale teď opravdu hrdý byl.

 ...

Všichni tři společně vyrazili na Příčnou. Severus objímal svou ženu kolem pasu

a ona držela Harryho za ruku.

Prošli obchody, nakoupili věci do školy a užívali si den. Cítili, že válka a rozhodující bitva se nemilosrdně blíží, ale v tu chvíli byli všichni tři šťastní. Smáli se, vtipkovali a dali svým srdcím zapomenout na bolest, kterou zažila a zažijí, protože žádná válka není bez obětí.

 ...

"Brendo?"

Oslovená se otočila a uviděla za sebou Remuse a Siriuse. Chtěla jít původně nahoru za Harrym, který odpočíval po náročném tréninku, který spolu prodělali, ale když viděla nové návštěvníky, zastavila se.

"Jak jste se sem dostali?"

"Brumbál nás poslal krbem. Chceme s tebou mluvit."

"Čemu na mých slovech jste nerozuměli?" ozval se z vrcholu schodiště Severusův rozzlobený hlas. Za chvíli už stál vedle své ženy a objímal ji. Svým pohledem dával jasně najevo své myšlenky.

Remus a Sirius si klekli na kolena a podívali se Brendě do očí.

"Sluníčko, odpusť nám. Byli jsme zaslepení idioti, kteří nevěděli, co dělají. Nechtěli vědět, co prožíváš. Odpusť nám," řekl Remus prosebně a sklopil hlavu.

"Omlouvám se za to, že jsem proti tobě poštval Poberty. Byl jsem bláznivě zamilovaný a nemohl jsem uvěřit, že jsi přede mnou dala přednost

Sn... Severusovi. To všechno kvůli mé ješitnosti a pýše. Promiň mi, jestli můžeš."

Harry, který vše slyšel ze schodiště, sešel dolů a vsunul svou ruku do Brendiny dlaně. Ta ji stiskla a lehce se usmála.

"Severus mi řekl, že za vámi byl. Souhlasím se vším, co tehdy řekl. Ale jedno vím jistě, nechci, aby to pokračovalo. Nemůžu jen tak zapomenout a hodit vše za hlavu, ale jsem ochotná se usmířit. Časem si k sobě najdeme ztracenou cestu, stejně jako ji našel Harry k nám."

"Takže nám odpouštíš?"

"Ano, ale nezapomenu."

Oba zbylí Poberti se zvedli a pevně Brendu objali. Všem tekly z očí slzy.

Brenda se tiskla ke svému bratrovi a věděla, že už nikdy nedopustí, aby ho ztratila, stejně tak Siriuse. Stačí, že odešel James a Lily.

 ...

Harry seděl vedle Rona a Hermiony ve vlaku a vyhlížel z okna. Oba jeho kamarádi tušili, že se něco děje, ale byli tiše. Věděli, že jim vše poví.

Po dlouhé chvíli Harry opravdu odtrhl oči od krajiny za oknem a usmál se. Byl to tak šťastný úsměv, který na jeho tváři nikdy neviděli.

"O prázdninách jsem našel něco, v co jsem nikdy nedoufal. Našel jsem to tam, kde bych nikde nic podobného nehledal. Jsem nesmírně šťastný."

"Co je to?"

"Dva lidé, kteří jsou mi tak blízcí jako rodiče, kteří mi nabídli to, co jsem nikdy neměl. Rodinu. A já přijal. Mám teď otce a matku, které bych vám rád ukázal," Harry vytáhl z náprsní kapsy nového trička, které mu koupila Brenda, fotografii. Usmál se a podal ji svým kamarádům, kteří na ni zírali s otevřenou pusou.

Na fotografii stál Harry uprostřed Severuse a Brendy, všichni se objímali

a usmívali, ano, všichni, i Severus se usmíval. Na fotografii byl jiný člověk než ten, kterého znali z hodin lektvarů. Byl to člověk, ze kterého vyzařovala láska k rodině. Ke své ženě a... k Harrymu, kterého bral jako svého syna.

"Harry, to je...?"

"Brenda a Severus Snapeovi. Prožil jsem dva nejkrásnější měsíce svého života, mám je oba strašně rád a oni, Merline, mají rádi mě. Severus mi dokonce jednou řekl synu. Bylo to to nejnádhernější, co jsem od něj kdy slyšel. Hned po tom, že u nich můžu zůstat jako jejich syn."

 ...

Severus seděl vedle své ženy za učitelským stolem a lehce se usmíval na Harryho, který je propaloval radostným úsměvem. Jeho dva věrní kamarádi po nich házeli zkoumavé pohledy, a tak si Severus dovolil, samozřejmě ve chvíli, kdy se na něj nikdo nedíval, hodit po nich svůj zářivý úsměv. Tím je dostal.

"Miláčku, netrap je, už tak jsou na pokraji infarktu," usmála se Brenda a políbila ho na tvář.

"Ty netrap mě, beruško," zamručel tiše Severus a položil si ruku své ženy na bouli v kalhotech. Brenda na nic nečekala a začala ji jemně třít.

"Merline," zalapal Severus po dechu, těžce natáhl vzduch do plic a skousl si spodní ret, aby nezasténal blahem.

 ...

Po večeři Brenda se Severusem čekali před Velkou síní na Harryho. Ten k nim došel a usmál se. Pak je objal. Každý ho chytil z jedné strany a společně, všichni tři, odcházeli dolů do sklepení. Nechávali za sebou ohromené pohledy studentů, duchů i profesorů. Jen Brumbál se vševědoucně usmíval.

 ...

V soukromých komnatách manželů Snapeových se Harry posadil na postel mezi své "náhradní rodiče" a spokojeně zamručel.

"Chci vám něco říct," ozvala se po chvíli ticha Brenda. Oba otevřeli oči a zadívali se na ni. Čekali. Nadechla se: "Budeme mít miminko."

Koukali na ni a jen pomalu jim docházelo, co právě řekla. První to pochopil Severus, vykřikl nadšením a objal svou ženu i Harryho, kterému už to taky došlo. Všichni tři leželi na posteli ve vzájemném objetí a radovali se.

 ...

"Tak moc tě miluju," zašeptal Severus o hodnou chvíli později, když už Harry odešel do své postele a oni byli v té své sami.

"I já tebe," usmála se Brenda a pevně se přitiskla ke svému manželovi. Ten je jedním pohybem hůlky oba svlékl a pak se zbytek noci milovali. Svými doteky, polibky, si dali najevo, co všechno pro sebe znamenají a jak jsou šťastní.

Milovali se jemně a něžně, jako tu první noc v astronomické věži; prudce a vášnivě jako po jejich dlouhém odloučení; slepě a oddaně jako zamilovaní.

 ...

Lily Sarah Snapeová se narodila v březnu.

Porodní bolesti na její maminku přišly pozdě v noci a na lůžku na ošetřovně se trápila celý den, než se malá konečně podíval na svět.

Severus stál po celou dobu vedle své ženy, tiše přijímal nadávky, ani nemrkl, když mu až do masa zarývala své nehty při kontrakcích. Konejšil ji, když celá zpocená měla opět zatlačit.

Když pak v náručí držel svou dceru, na první pohled věděl, že ten malý uzlíček, který měl hlasivky jako jeho matka, když křičela, bude nadevše milovat a chránit až do konce života. Udělala si z něj svého otroka, stejně jako její matka. Jejich malá Lily.

 ...

"Pojď se podívat na svou... sestřičku," zamumlal Severus a podal malou Lily Harrymu. Ten ji vzal a s hrůzou v očích se podíval nejprve na Severuse a pak na Brendu.

"Co když jí ublížím?"

"Neboj se, líbí se jí u tebe. Držíš ji skvěle," usmála se Brenda a pokývala hlavou. Když souhlasně kývl i Severus, Harry se uklidnil a sklonil oči ke své, Merline, ke své sestře.

"Je tak maličká a... nádherná... smím ji políbit?"

"Jistě."

Jemně přitiskly rty na její čelíčko a zašeptal: "Miluju tě, moje malá sestřičko, moje Lily. Nikomu nedovolím, aby ti ublížil, budu tě vždycky chránit... a rozmazlovat," dodal velice tiše. Lily se usmála, chytila jeho prst a nehodlala ho pustit.

Harry byl šťastný. V tohle nikdy nedoufal. Nikdy nedoufal, že bude mít sestru.

A mámu. A... otce. Nikdy nedoufal, že bude mít rodinu, ale, světe div se, má ji. Nechápal, kde vzal najednou tolik štěstí, ale užíval si ho plnými doušky.

Má rodinu. Svou rodinu. Rodinu, která ho miluje a on miluje ji.

 ...

Bitva na bradavických pozemcích si vyžádala spoustu objetí. Mezi mrtvými byla i Brenda se Severusem.

Severus položil svůj život, aby zachránil Harryho, který sám nedokázal čelit Voldemortovi. Když umíral, Brenda se k němu skláněla a držela ho v náručí. Svět kolem sebe nevnímala, takže si nevšimla Smrtijeda, který na ni seslal smrtící kletbu. Zemřeli si v náručí.

Po bitvě je tak našli, propletené v sobě. Oba měli na tvářích slzy. A každý, kdo je uviděl, je nedokázal zastavit. Harry vedle nich dlouho klečel a plakal. Ztratil své rodiče, už podruhé.

"Harry, pojď, musíme jít. Lily nás potřebuje," zamumlal Remus nešťastně, vytáhl Harryho na nohy a odvedl ho do hradu, kde na ošetřovně malá Lily usedavě plakala. Nedokázala ji utěšit madam Pomfreyová, Hermiona ani Moly.

Harry ji vzal do náruče, přitiskl ji k sobě a ona přestala plakat.

"Princezno, slibuju, že tě ochráním. Jsi můj poklad, moje všechno. Nedovolím, aby jsi měla stejný osud jako já. Budeš žít v milující rodině," šeptal jí do vlásků a po tvářích mu tekly slzy.

Život je tak nespravedlivý.

 ...

Na pohřbu byla spousta lidí. Remus společně s Harrym rozhodl, že budou mít jeden společný hrob na slunném návrší nad Snapeovským panstvím. Bylo to to jediné, co dokázal Remus říct. Byl tak ochromený žalem a bolestí, že málem nedokázal ani dýchat.

Když jejich velkou rakev spouštěli do země, žádné oko nezůstalo suché. Sirius se postaral, aby k sobě jejich těla byla přitisknutá v posledním gestu lásky. Severus k sobě něžně tiskl svou ženu a ta spočívala hlavou na jeho hrudi.

Na náhrobku bylo kromě jejich obličejů vyryto toto:

 

 

Zde leží manželé, kteří se po dlouhých letech našli, ale osud jim nepřál. Odešli spolu a navždy spolu budou žít v nebi.

Severus Snape (*9.1.1959 – t25.6.1998) obětoval život pro svého syna; Brenda Lupin Snapeová (*12.8.1959 – t25.6.1998) nedokázala žít bez svého manžela a to se jí stalo osudným.

Na světě po nich zůstaly dvě děti: adoptovaný syn, Harry Potter, a novorozená dcera, Lily Sarah Snapeová. S láskou na ně budou vzpomínat jako na milující, skvělé, oddané rodiče.

Sestřičko, Severusi, slibuji, že se o vaše děti postarám, jak nejlépe dovedu. Jednou si třeba zasloužím vaše odpuštění.

 

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.